V pátek, 30.1 jsme s Verčou vyrazil do rakouského Imstu ( leží asi 60 km na západ od Insbruku ) reprezentovat Českou republiku, Lanškroun a já k tomu zároveň ještě náš oddíl. Z páteční cesty si pamatuji hlavně dvě věci: atmosféru v autě ( všichni jsme celou cestu pospávaly ) a brutálně otlačený zadek. Při příjezdu do Imstu mě uchvátila okolní krajina, prostě městečko trochu větší než Lanškroun v horách…
První věc, co jsme udělaly v Imstu, bylo ubytování v místním autokempu, který leží asi pět minut od stěny a kde byl rezervovaný flek pro českou reprezentaci. Dost lidí tam už bylo, takže hned po postavení stanu jsem se s ostatníma šel kouknout na stěnu, respektive na stěny. V Imstu je jedna velká krytá stěna, ve které jsou obchody a podobné koniny a hned vedle velká venkovní stěna, která je známější. Hned při příchodu do haly jsem uviděl Beata Kammerlanda, o kterém jsem četl asi před měsícem v Montáně. ( kdo neví kdo to je, nechť použije pana Googla). Na venkovní stěně byly postaveny kvalifikačky, které měli všechny přes 20 metru lezení. ( stavěč Honza Zbranek ) Zdáli se mě dost brutální a taky byly, lehčí kvalifikačka pro kluky B byla za 9- ( toplo jí asi 15 lidí.. ). Když jsme se dosyta nabažili cest, odebraly jsme se do kempu a společně jsme povečeřeli z vlastních zásob. Následovala krátká instruktáž o závodě od Marie a od Bitnera, poté jsme jako správní reprezentanti hráli proti sobě stolní fotbálek. Uvažovaly jsme, jestli si k němu nevezmeme dresy, abychom vypadalo stylově. Vzhledem k tomu, že zítra nás čekala kvalifikace jsme šli spát už o půl jedenáctý.
Předlezení cest začínalo o půl devátý a o třičtvrtě na devět se začínalo lézt. Nebylo to tam jako na českých závodech, harmonogram se přesně dodržoval. Prakticky všichni český reprezentanti, kteří lezly v první polovině, měli problém se zmrzlými prsty a mezi nimi jsem byl i já. Lezl jsem 20 z 54 a na řadu jsem se dostal až kolem 11:30. Naše první cesta byla zelená, začínaly po velmi malých škrabkách v rovným a pak přecházela do převisu a poté do stropu. Dolezl jsme k pátému presu, ale vypadl jsem při jeho cvakání. Následovala dlouhá pauza a do další kvalifikačky jsem nastoupil až po páté, když už většina ostatní měla své cesty za sebou a vesele si trénovala v hale. Povedla si mi lépe. Také začínala na malých chytech, ale po nich se mi povedlo “vybaletit” až ke skoku do boule a do oblin, kde mě nateklo a spadl jsem. Před zavíračkou haly jsem stihl přidat k ostatním trénujícím a něco málo vybušit.
Bohužel s úderem 7 hodiny nás vyhnaly a my museli do kempu, kde jsme se rychle navečeřeli, trenéři shrnuly naše výkony a s několika reprezentanty jsem si šel prohlídnout město. Protože v Imstu platí místní zákon, že děti z kempu do 15 let můžou být mimo kemp pouze do 22:00 a my jsme měli mezi sebou i Vojtu Vlka, radši jsme se rozhodly po zkušenostech z minulého roku ( Kligera a Vlka dovezly policajti ) vrátit na čas. Následně jsme poslaly Vlka spát, protože ten se jako jediný dostal do finále. Poté jsme hrály fotbálek, prohrály nějakou tu sázku s Bitnerem a bavily jsme se u jeho vtipů. Do spacáku se většina z nás dostala až kolem 2 hodiny.
Ráno jsme začali kvapně balit a kolem 9 jsem se rozloučily a odjely. Cesta zpátky byla prakticky identická, jen směr se změnil. V la jsme byl kolem 8 hodiny.
Zbyšek
P.S : omluvte moje chyby v textu
