Pátek
Před pátou jsme u Peichlů začali nakládat věci, po naložení Libor zahájil důležitý telefonát. Pokračovali jsme pro Kubu a Danču, kde nastaly první komplikace. Už teď jsme měli plný kufr a když Danča vytlačila před dveře své dvě krabice a krosny, začali spekulace o tom, kdo zůstane doma. Když jsme se všichni i s věcma vešli a konečně vyjeli, začali jsme si zdokonalovat svou angličtinu při Liborové konferenci. Potom, co Libor dokonferencoval, jsme začali svačit ještě teplý jablečný štrůdl, to bylo ve Svitavách. Když jsme se napapali, pustili jsme si Hříšný tanec 2- Chavi opět nezklamal. Zbytek cesty jsme hráli slovní fotbal ve kterém jsme se neztrácela jen já, ale i nejmenovaní zeměpisní olympionici.
Sobota
Ráno jsme se vzbudili do deště, takže jsme se v klidu nasnídali. Po snídani jsme si zahráli a zazpívali pár písniček a po obědě od naší mamky Danči se vydali do kaňonu. Tam nás vyděsila voda tekoucí korytem po pravé straně. To pro nás znamenalo lezení jen vlevo, tak jsme začali v oblasti jménem Zava. Několik cest jsme zvládli po mokrých skalách a pak se unavení vrátili do apartmánu. Když se začalo stmívat, tak jsme se s Aničkou, Kubou, Zbyškem a Lukym rozhodli, že otestujeme slanost moře a vydali se na pláž. Potom co jsme smočili kotníčky, nám bylo jasné, že to bude na tři se ponořit a běžet ven. Po osvěžení následovala večeře a někteří plánovali další den. My se rozhodli koukat na Harryho Pottera. První kdo usnul jsme byla já a chvíli na to Anička, Kuba nám to přetáčel a vždy u jeho oblíbené scény nás musel probrat, abychom ji viděli. Když viděl, že vlastně vůbec nevnímáme, prohlásil, že je s náma nuda a odešel. Jak jsme se každá dostala na svou část postele, je nám dosud záhadou.
Neděle
Ráno jsme se pro změnu probudili do deště, tak jsme zase skončili u kytary. Když jsme došli do parku a viděli že je vše úplně mokré, tak se Dejv s Liborem rozhodli že nás vezmou do krátkých vícedýlek do kterých se opírá sluníčko. Vylézt první dýlku po trojce nebyl problém, ten nastal v dalších dvou částech. Posledních několik metrů jsem už nemohla, tak se rozhodli že mi budou vyhrožovat Zbyškem, který lezl za mnou, že mě kousne do zadku. Naštěstí se mu nechtělo a já se mu vůbec nedivím. Když jsme slanili dolu, museli jsme posvačit. Mezitím Franta s Terkou a Petrem odjeli na výlet do Zadaru. Po svačince jsme dali ještě pár cest a jeli dom. Po večeři jsme se všichni odebrali nahoru, kde se v dobré náladě začaly hrát skvělé hry. Jako přendej si z nosu na nos krabičku od sirek nebo ve dvou posuňte flašku co nejdál. Když na nás z balkonu nad námi začali křičet milí spolubydlící, tak jsme se každý odebrali do svého pokoje.
Pondělí
Ráno jsme si přivstali, udělali si teď už tradiční fotku s největším ožralou a těšili se na vícedýlku na Debeli kuk. Když jsme tam došli a zjistili, že je to celé mokré, a že to vypadá na déšť, tak jsme radši zůstali při zemi na Veleshitu. Stihli jsme asi tak jednu nebo dvě cesty, než začalo strašně pršet. Schovali jsme se pod stříšku kde jsme se poprali o mou svačinu. Usoudili jsme, že nemá cenu čekat, tak jsem se vrátili na pokoj. My s Aničkou jsme si lehly a spaly, část výpravy si zajela na panoramatickou procházku. Franta nám udělal předkrm v podobě burgrů a následovala určitě výborná ryba od paní Zdenky s bramborem. Po večeři se hrálo a zpívalo, s další aktivitou přišla Danča- překládání papíru. Každý měl svůj specifický styl, něktěří by dokázali dát i pusu na zem. Jako další hru Dejv přistavil stůl, který jsme skoro všichni přelezli. Pak jsme šli do postýlek, ze kterých nás budila strašně veliká bouřka, "Takže to na zítřejší vícedýlku nevypadá." byla poslední věta v holčičím pokoji.
Úterý
Ráno nás vzbudil Franta, který se spolu s jeho autem chtěl rozloučit. Tak jsme s donucením vstali a vyjeli do skal. Kde jsme zjistili, že věta z minulé noci nebyla pravdivá. Vše bylo suché a my vyrážíme na vícedýlku.
1,Slovanski je cesta naše,
koukám na ni velmi plaše
první dýlka ta se dá,
a hned lezem rychle dál.
2,Další mi už vůbec nejde,
Zdenek křičí vem tu smici,
a mě blesknou Dejva kecy,
ale hned to přejde.
3,Další dýlka je zas v poho,
radši říkám nezlob noho.
Libor odlez až moc vpravo,
a já křičím i ty hlavo.
4,Musím viset na borháku,
říkám si vydrž pašáku,
sedím nad tou průtrží,
snad odsedka vydrží.
5, V mokrým lano pomůže,
Terce, která nemůže.
V další části Zdenek je,
vidím, jak tam bojuje.
6, Všichni už odlezli pryč,
a ušili na mě bič,
vidím, že to bude problém,
slzy mi už tečou proudem.
7, Vrtulník mi nepřiletí,
zůstanu tu na století,
nakonec se vyškrábu,
bez ňákého půvabu.
8, Pak nahoře prohlásím,
že se k další nehlásím.
Čeká nás jen lehká trojka,
Kuba je mi dobrá spojka.
9, Na vrcholku západ je,
a Libor hned slaňuje,
cestu v šeru najít nejde,
komu na tom ovšem sejde.
10, Já už hledám úkryt v lese,
Dejvův hovor klid zas vnese,
cesta k řece přece vede,
v lezečkách to pěkně jede.
11, Světýlko se blíží k nám,
a já hurá zavolám,
nese nám též přezutí,
berem si je ihned s chutí.
12, Díky jim teď skládáme,
a domů se chystáme.
Poslední má více dýlka,
byla to moc velká mýlka,
přes to se mi líbila,
protože jsem přežila.
13, V Paklenici krásně bylo,
počasí nás poškádlilo,
Díky všem za krásný týden,
snad nám to zas příště vyjde.
Terka
