Na první a druhý letní den vyšla tradiční akce s názvem Písek s tradičním místem konání na Vysočině či na Ráblu. Předpověď zase nezklamala a na první dva letní dny hlásily kosu a přeháňky. Z toho jsem chybně usoudil, že pojedeme tradičně na Rábl a podle toho jsem uzpůsobil i moji výbavu. Vklíněnce, průvodce na Moravské skály, magnézium a dobře sbalený batoh kvůli delšímu nástupu do basecampu nesměl chybět. Na srazu u Alberta se nás sešlo celkem 10 ( Já, Kuba, Anička, Terka, Zdenek, Libor, Lukáš, míša, Míra, pes Goldína a organizátor Dejv. O to větší bylo moje překvapení, když Dejv na srazu rozhodl po konzultaci s třebovskou částí, že jedeme na písek, konkrétněji do Ádru na Křížák. Cesta ubíhala klidně, za Ústím na benzínce jsme se setkaly s Třebovskou částí ( Mik, Jura, Marťas ), o kus dál nakoupily zásoby a kolem 11:20 byly v Ádru.
Šedé mraky na obloze se líně válely nad skálami a signalizovaly, že asi za chvíli vypustí svůj obsah na zatím poměrně suché skály. Na nic jsme nečekaly, zaplatily nehorázně vysoké parkovné, najedli se a rychle jsme vyběhly na Křižáček k Jižním věžím. Většina z nás před začátkem deště stihla dát 2 cesty ( někdo na prvním, někdo na druhým ) a Dejv ještě k tomu stihl pověsit jeden pytel na cestu, kterou už kdysi přelez, asi stárne :D. Když začínalo pršet aKuba stál na vrcholku věže, dobíral Libora. Jeho pokřiky se stupňovaly do mírného záchvatu hysterie: začíná mrholit, ale ono fakt asi začne opravdu pršet, lez Libore, začátek je nejtěžší a pak už je to pěkné, vidím velký černý mrak a valí se přímo na mě!!. Nakonec to Libor vzdal, Kuba po mokré skále slezl k nejbližšímu kruhu a odtud vybral svůj milovaný materiál, ke kterému se Libor nedostal. Asi po půl hodince přestane pršet a domlouváme se co dál. Lézt se zatím nedá, to je jasný a proto volíme procházku po Adršpachu.
Dejv jako místní znalec nás zkušeně vede mimo kasu, abychom nemusely platit vstup. Je pravda, že na nás lidi koukaly trochu divně, když jsme “nenápadně” uhly kus před kasou a velkým obloukem jí obešli. Na procházce stihneme vyrobit skupinové foto, vyzkoušet, že lézt spáru opravdu není jednoduché, podívat se k lezecké kapli a vzpomenout si, že tenhle sport si někdy vybírá daň nejvyšší, pokochat se krásným skalním městem na vyhlídce, divit se kruhům v úplně hladké stěně, já se úplně poprvé dotkl kruhu deštníkem a nebyl by to Dejv, kdyby si jen tak for fun v teniskách nevysóloval nějakou věžičku. Na konci odpoledne někteří využívají chvilku času a do večera si stihnou dát ještě cestičku. Mě při lezení 8a ( rozkoš ) za Dejvem mě napadlo, že bych si cesty mohl vybírat podle názvu. Takové linie s názvem jako Velký strach, Hřebíček do Rakve, Světlé Vyhlídky nebo Šicí stroj skoro nemá cenu lézt, ale u cesty se jménem Krásné Odpoledne, Osvícení, půjčovna Snů nebo Paráda k vylezení motivuje už název.
Vysílení po náročném dni jsme se snažily najít hospodu, kde by jsme uspokojily svoje žaludky. Šli jsme 2 kilometry někam do vedlejší vesnice a zjistili, že volná byla jen terasa. vzhledem k pekelné kose jsme šli zpátky a snažili se někam ještě rychle zalézt, ale všude buď nevařili nebo měli zavřeno. Nakonec jsme skončily podniku, který bylzavrhut jako první. Naše lenost byla příliš vysoká stejně jako hodina a proto jsme tam zhýčkaně dojely auty. Tam jsme naplnili naše žaludky a vzhledem k velké zimě na terase nechybělo i něco na zahřátí. Kolem půlnoci ještě stavíme stany na obecním pozemku, kde jsou cedule informující o zákazu stanování. Dejv nás ujistil, že se tam vždycky stanovalo a nikomu se nikdy nic nestalo. Povedla se mi postavit polovina stanu, než jsem zjistil, že je Liborův. Anička s Terkou mi poděkovali a já se pustil do stavby mého stanu. Po rychlé půlnoční hygieně zalehneme do spacáku a někteří i usnou.
Ráno chvíli po sedmé hodině slyším na louku přijet auto. Vystoupí asi nějaký místní Borec, všechny nás příjemně probudí bušením do stanů, nějaký ten kolíky vytáhne a zahodí, rozepne celty, zanadává, vyhrožuje nám policií a nakonec nás vyzve k urychlenému sbalení stanů a zvesela odjede. Urychleně jsme sbalili stany, nasnídali se a šli se do buffetu občerstvit a počkal na další část výpravy. Přijela Marťa s Autákem a Jura s Terkou. Už na nic nečekáme a vyrážíme lézt. Jde to slušně a za občasných mírných přeháněk si každý stihne dát 2 až 3 cesty. Poté jdeme na Křížového krále, kde se Kuba rozhodla pro údolní za VIIc. Při jeho výkonu na něj všichni koukáme a Dejv prohlásil, že se o něj bojí víc než o sebe. K závěru lezeckého dne ještě Dejv natáhl cestu na Apolo a většina z nás poznala pravý význam slova rajbas. Poté jsme už zamířili k autům, aby jsme se rozloučily a zamířili zpátky do našich domovů k našim milovaným maminkám.
Zbyšek
PS: omluvte moje chyby v textu
