Pro někoho to bylo dá se říct již tradiční vykoupení se ze zimy, pro někoho méně. O to větší pak bylo překvapení z místní atmosféry pro nás hraničící s exotikou. Cesta proběhla celkem hladce až na zjištění, že celé výpravě nepřijela zavazadla. Naštěstí se našla ve ztrátách a nálezech kdesi na druhém konci letiště a tak se nad ránem ocitáme v kempu poblíž jihoturecké vesničky Geyikbayiri a ještě blíž skalám nebývalé krásy. Doušek Aliho slivovice s medem a zázvorem pohladí po jazyku a znaveni uleháme. Teda ne všichni, jelikož nejedno srdce lezcovo hořelo nedočkavostí, došlo na noční horolezecký výstup s čelovkami.
Ráno, i ta následující, se budíme do slunečného dne pod Eigerem, jak jsme přezdili horu tyčící se nad námi, která ho nápadně připomíná. Dopřáváme si dlouhé snídaně před našimi příbytky zakončené šálky tuze silného a sladkého čaje, jak jsme z místní kultury hbitě obkoukali. Netřeba si nalhávat, že se jednalo spíše o lezeckou dovolenou, ale touha po výkonech byla znát. Pár dní rozlézání a rest day ve znamení stopování na nedaleké tržiště. Smlouvání nám nebylo moc platné, místní babičky byly neoblomné a nabídka konkurence byla ztrestána letícím pomerančem. Ovoce, zelenina i další gastro produkty zde ale opravdu stojí za to.
Následovaly lezecky úderné dny, kdy jsme kůží na prstech opravdu nešetřili. V Geyikbayri jsou až 40-ti metrové linie charakteristické lezením po krápnících a hadech, ale na své si přijde každý, neboť je zde i dostatek pěkných sektorů s cestami v kolmém či položeném sklonu. Zde působili hlavně Radek s Evčou, Kuba, Péťa a občas Jura a Terka a myslím, že všem se podařilo vybojovat několik hodnotných výstupů až do obtížnosti 6b(+), pročež Jura si sem tam odběhl do 7áčka. Ali zpočátku, jak sám říká, počítal spíš čas strávený na skále, než dokončené výstupy, ale nakonec se dařit začalo a padala i 6céčka. Mně a Lubošovi se podařilo vylézt několik 7a+, Lubošovi víc, protože víc trénoval. Výstup zájezdu z hlediska obtížnosti se povedl Dejvovi a to 8a druhým pokusem. Doufám, že jsem nikomu nějaké písmenko nebo znaménko neukřivdil, pro podrobnější informace bude nutné nahlédnout do pečlivě vedených deníčků.
V druhé polovině zájezdu začalo sluníčka ubývat a stejně tak i sil, takže jsme více odpočívali a věnovali se literatuře, procházkám po okolí či ležbě na terase. V kempu je společenská místnost, která je dobrým zázemím pro deštivé dny a dlouhé večery a občas se tu dá i připojit na internet. Zde jsme se po necelých dvou týdnech rozloučili s půlkou výpravy a zůstali ještě další 4 dny.
Vítá nás Letiště Václava Havla a já už se zase těším kam příště :)
Marťas
Foto: Terka & Dejv
