Dnes si lanškrounští lezci usmysleli, že zdolají ledovou stěnu ve Víru. O půl čtvrté odpoledne byl domluvený sraz, ten se celkem zpozdil. Vše jsme měli dost na knop, ale Fous si to zřejmě nemyslel, protože nám cestou dopřál krásy zimní Vysočiny. No prostě jsme přijeli později než bylo v plánu a ještě k tomu z jiného směru. Hned co jsme vylezli z auta nám pozvolna začala mrznout těla a pohled na led to zrychloval. Naštěstí zde mají malý domeček, který je vyhřívaný kamny a stává se vyhledávaným útočištěm všech otužilců. Zima v něm nebyla, a proto jsme za něj byli i my rádi. Po nezbytném občerstvení bereme mačky, cepíny a sedáky a jdeme lézt. Nevím jak ostatní, ale já jsem na ledu lezl poprvé. Je to zajímavé, říkáte si, že to musí být jednoduché - nohu si můžete dát kam chcete, cepín si můžete zaseknout kde chcete. Ale opak je pravdou. Když už si myslíte, že dobře stojíte, tak ten cepín ne a ne zaseknout a obráceně je to vlastně stejné. Pokud se vám náhodou podaří obojí, tak při pokusu o další krok povolí pro změnu led, který se až doposud tvářil bezvadně. Asi v polovině našeho ledolezo-snažení jsme si dali pauzu, ohřáli se a napili se čaje. Samozřejmě se nám moc nazpátek ven nechtělo. Končili jsme při měsíčním svitu okolo devíti večer. Zpáteční cesta byla o něco rychlejší, a proto jsme dojeli v deset večer domů. Akce se zúčastnili Dejv, Luky, Fous, Danča, Matěj, Charli a já Matěj. Tato akce se mi dost líbila.
Matěj
