Deset svíček na dortu lanškrounských horolezců
Před jedenácti lety se parta nadšenců pustila do smělého cíle, vystavět v Lanškrouně horolezeckou stěnu. To se po zhruba ročním úsilí za podpory města, Pardubického kraje i sponzorů povedlo a stěna dnes slouží více než stovce členů místního oddílu i široké lezecké veřejnosti. A protože to v listopadu 2016 bylo už deset let, co nové sportovní zařízení pokropil Zibi svěcenou vodou, bylo třeba to řádně oslavit. Termín 28. ledna 2017 ctil výročí s jistým zpožděním, ale horolezci pro něj měli ospravedlnění. "Celý listopad i prosinec doslova akce stíhá akci a tak jsme snadno našli shodu na lednové sobotě. Termín naštěstí vyhovoval i našemu hostovi Marku Holečkovi," osvětlil David Urbášek, trenér skalního lezení a dodal: "Mít možnost se setkat s fajn člověkem a mimořádným sportovcem, který má za sebou více než desítku ocenění Výstup roku a patří mezi nejlepší horolezce na světě by stálo i za delší čekání."
Výstup na Kypuš
Horolezci začali slavit, jak se dalo očekávat, aktivním pohybem. Nevím, jestli z toho bude nějaká tradice, ale výběh S-V stěnou Kypuše měl při prvním ročníku otevřeného a veřejného závodu pouze 10 dvojic. Ty se, svázané lanem nakrátko, snažily zdolat prudký svah co nejrychleji. Nahoře na ně čekaly koláče, horký čaj a rum pro plnoleté. O pořadí až tak nešlo, ale jako první začali hledat vykašlané plíce na vrcholu David Urbášek s Filipem Sadovským.
Jen co popadli dech, přesunuli se pořadatelé na horolezeckou stěnu, kde pro širokou veřejnost připravili odpolední volné lezení, kam postupně přišlo okolo stovky dětí i dospělých. Někteří jenom přihlíželi, ale většina otestovala své fyzické fondy na stupech i chytech. Ti nejsilnější pak zkusili "Zbyškův silový čtyřboj." Ten spočíval v ručkování po chytech, visu na lištách, dynamickém výšvihu a visu na drobném chytu za jednu ruku. Soutěž ovládl mezi muži Matěj Sadovský, mezi ženami si nejlépe vedla jeho maminka Daniela a dětskou kategorii vyhrála Martina Dušánková. Drobnou třešničkou na dortu bylo pomyslné slezení Yosemitského El Capita, což představovalo 91 štafetových výstupů a sestupů lanškrounské stěny v nejvyšším místě.
Death or glory Máry Holečka
Nejen pomyslným zlatým hřebem ale i faktickým vyvrcholením oslav bylo večerní povídání s předním českým výškovým horolezcem Markem Holečkem v Music Baru Forea, kterému předcházelo třicetiminutové fotoshow z deseti let činnosti oddílu. Tento veselý a upovídaný chlapík zdolává ty nejtěžší stěny světových pohoří, většinou verzí prvovýstupu a ve velmi obtížných klimatických podmínkách Antarktidy, Patagonie, Himaláje a dalších koutů světa. Své vyprávění nazval více než výstižně podle hesla starých mořeplavců Death or glory a náročností svých výprav se hlásí k odkazu velkého objevitele Fernão de Magalhãese. Smělé cíle ho neopouští ani po loňských omrzlinách a předloňské ztrátě parťáka Zdeňka Hrubého při sestupu z neúspěšného pokusu o J-Z stěnu Gašerbrum I. Mezi ty největší stále patří výstup absolutně nejvyšší stěnou světa Rupal, která má bezmála pět kilometrů a končí ve výšce 8126 metrů na Nanga Parbat a již zmiňovaná J-Z stěna GI. O ni pokusil už čtyřikrát, ale zatím neúspěšně. Každopádně to asi jen tak nevzdá: "Někteří mi říkají, že už tahám čerta za něco jiného než jen za ten pomyslný ocas, ale mě to zkrátka nedá. Už když jsem z ní loni slezl a s omrzlými prsty musel šlapat dalších více něž sto kilometrů jsem věděl, že se sem vrátím!"
Zbytek večera horolezci dokazovali své fyzické síly i ladnost pohybu na tanečním parketu pod taktovkou DJ Kotase. Do dalších let fungování jim i sobě nezbývá než přát: "Nechť nás provází síla!"
František Teichmann
