Chulilla Spain

28.03.2019 | Daniela Sadovská

Chulilla je s více než 800 cestami jednou z nejlepších horolezeckých oblastí ve Španělsku. Díky vápencovému kaňonu s řekou Turia je skvělým místem pro sportovní lezení.

V malé vesničce je vše, co člověk potřebuje. Pekařství, malé obchody s potravinami, kavárny i lezecký obchod se základním vybavením a možností si tam dát sprchu, myslím za 2 eura. V cca 15 km vzdáleném městěčku Villar del Arzobispo je supermarket s velkým výběrem mořských ryb a dalších potvor. Lezecký bar Gos Canos bývá plný horolezců, kteří probírají svůj lezecký den, k tomu pijí pivo a jedí místní speciality. Pokud někdo přijede dodávkou, je poblíž parkoviště, kde je možno "kempovat". Spaní ve stanech nebo otevřený oheň je přísně zakázán. Ale asi jak pro koho, když tam Zbyšek strávil pár týdnu krátce před námi hodně free způsobem na divoko. Kromě horolezců se zde pohybuje i spousta turistů. Hlavně o víkendech je vidět hodně lidí, jak se prochází po kaňonu a obdivují krom přírody i dovednosti horolezců v jejich cestách. Jsou zde turistické stezky, visuté mosty, ferraty, jezera,...

Cestování do Špáňa pro nás bylo pohodové, letecky z Prahy cca dvě a půl hoďky do Valencie. Místo vybraného stylového Fiatka 500 dostáváme v půjčovně vytuněného obřího Renaulta Scenic a pohodově po dálnici frčíme směr Chulilla. Náš první den se seznamujeme s oblastí La Peñata u hradu. Názvy cest jsou těžko zapamatovatelné i vyslovitelné. První naše cesta je Pequeño gran hombre 6a+.

Nadšeni jsme ze sektoru El muro de Las Lamentaciones, kam se ještě později vracíme. Jsou zde vyrovnané cesty, my si užíváme v cestách kolem obtížnosti 7a.

Z důvodu zhoršení počasí máme hned třetí den nucený restaday - takže je na pořadu dne Valencie, památky a gastroturistika. Testujeme lokální specialitu Horchata ve vyhlášené horchaterii. Je to nápoj z "tygřích" ořechů šáchor s blahodárnými účinky, plný vitamínů. Jdeme do toho, lahodný to zrovna není, ale co, když je to zdravé. Japonci své nápoje nechávají nedopité, asi nečetli, jaký to je zázrak. Obchody i vyhlášený market mají zavřeno, za mě škoda.

Počasí dalšího dne je typicky aprílové. Při průzkumu okolí nacházíme mimo jiné Zbyškův living place i skály kryté před deštěm. Třeba sektor Tío José. Tam zkoušíme jako jednu z cest Síndrome de cobardía 6c+. Pěkná cesta s tufou přes převis, nebo Hakuna mattata 6c, kde jsem se i pěkně proletěla, trenér Dejv by měl ze mě radost. On sight nebo smrt....

Sektor Sex shop má jako dominantu diagonální cestu Orgasmaratón. Kdo dřív přijde, ten dřív leze. Tentokrát je to partička Poláků. Bereme zavděk cestou Bolas Chinas, "jen" za 6b+. Bojujeme, nějak těžké, ne? Později zjišťujeme, že potrápí i 7béčkové borce. Cestu La diagonal 6c+ 35m *** si dává Luboš na OS a není se čemu divit se značkou v průvodci pro Pepky Námořníky. Já se raduji z OS cesty Panza con Panza 6c, nástup po malinkých chytech, dvě těžší sekvence a jupííí, povedlo se.

Úchvatný je kaňon Ruta De Los Calderones, kaňon za přehradou, kam se musí dojet autem. V kaňonu je několik sektorů. V Chorreas je cesta Long Dong John za 6b+ 38m ***. Je nádherná, s krápníky, pro mě jedna z nej... Docela fouká a teplo rozhodně vypadá jinak. V sektoru Oasis je top cesta sektoru Plan Z dos 7a 28m ***. Luboš si ji dává na OS, u mě je z prvního pokusu pouze AF. Na vylezení v kuse mi chybělo víc vytrvalosti nebo taktiky, je to krásná cesta převážně po malinkých lištách. Snad příště. V sektoru Algarrobo stojí za zmínku cesta Top of The Rock 7a 30m ***. Lubošovo další OS. Těžký nástup a cesta podobná sloupovskému lezení mě odrazuje.

Návrat do sektoru Sex shop byl s jasným plánem vymýtit nejvíce lezené cesty v Chulille. Jsme tu první, takže dnes je sektor náš. Francouze, co přišli po nás, čeká stejný osud jako nás před pár dny... Nabourat si svá ega v 6b+.

Počasí je poměrně nestabilní, lezení střídáme s turistikou a výlety. Jeden z nich je k moři. Jedeme se ohřát, jenže k moři docházíme za větru a po procházce po pláži spustí slejvák. Na turistiku po moderních stavbách Oceánografie, Opery a Vědeckého centra nám to až zas tak moc nevadí.

Další dny už naštěstí neprší. V sektoru El muro de Las Lamentaciones je polojasno, i sluníčko občas vykoukne. Narážíme zde na první Čechy, "Hudyho" s dcerou. Já si od nich nechám doporučit cestu La costra nostra 6b+ 35m. Docela těžká, ale když máme tak vzácnou společnost, bojuji a nevzdávám to.

Poslední den se loučíme s Chulillou a cestou domů to bereme přes kaňon Ruta De Los Calderones a sektor El Oasis. Zima jak na Sibiři, dvě péřovky na jištění jsou skoro málo. Na druhé straně kaňonu mají turisté letní počasí, my mrzneme. Luboš si dává cestu La Miguel Gómez 7a+ na OS. Já váhám. Mám jít do 7a z minula? Z obavy volím lehčí cestu s popisem boulder ukloněná Qué hago jugando a la petunca con este cecho de tranca 6c 18m. Paráda, další OS. Luboš si užívá na OS cestu El Oasis 7a 27m *** - očividně těžký začátek, dost lezení. Do toho nejdu, rozhoduji se zopakovat 7a z minula, ať mě to doma nemrzí. Povzbuzuje mě litevská dvojka. Už minule jsem se s Litevkou o cestu neúspěšně pokoušela. Poslouchám trenérskou radu hlavně si nenechat natéct a vyplácí se to, Plan Z Dos 7a 28m *** na RP. YES! Mám ukrutnou radost. Někdo to natáčel dronem, ale nejspíš turista, mezi lezci hledám marně. Škoda. Loučíme se s Litevci a z druhého břehu pak vidíme, že taky slaví úspěšný přelez.

Na letišti jsme s velkou časovou rezervou, která je ještě větší po ohlášení dvouhodinové zpoždění. Čekání si krátíme filmem Free Solo, i tak je to do půlnoci dlouhé. V Lanškrouně jsme v 5:50. Čeká nás tu pět dní a pak hurá, Arco.

Chulilla Spain

Za podporu děkujeme