Ráda bych se s Vámi podělila o první úspěchy našich nejmenších lezců. Nečekejte žádné výsledkovky, úspěchem je, co za pár týdnů dokázali v kroužku. Nejen díky nám, kt. se jim snažíme předávat naše zkušenosti, ale hlavně díky nim samým. Od října, kdy jsme začali s prvními pokusy udělat pár nesmělých a opatrných kroků směrem vertikálním, uběhl už nějaký ten pátek. Vlastně čtvrtek... To je ten den, kdy naši malí hupsnou do sedáčků, nazují lezečky, navážou se osmičkovým uzlem na lano a hbitě zvládnou vylézt cestu až do topu. Krom toho již všichni trénují cvakání presek a jištění kamaráda. Věřím, že jednou to jistě nejeden z nich zkusí i ve skalách. Když jsem dnes viděla úplné nováčky, jak se jim dařilo v jejich první převislé cestě, jsem si jistá, že to nebude dlouho trvat. Z dnešního dne jsem pořídila pár fotek, ať rodiče vidí, jaké mají šikuly. Pokud by se jim to zdálo lehké, ať to přijdou se svými dětmi někdy zkusit. Středa, pátek, neděle je den pro všechny zájemce, kteří by si rádi zkusili lezení na naší stěně. Doufám, že děti své nabyté lezecké zkušenosti zužitkují na závodech Orlického Monkey Cupu, který pro ně bude nachystán již příští sobotu. Přeji všem hezké závodní zážitky a každý malý závodník ať je sám na sebe patřičně pyšný!
PS1: Díky rodičům, kteří nám s kroužkem pomáhají!
PS2: Víte, proč jsem dnes měla každou ponožku jinou? Ne? Děti na kroužku to věděli hned. Ponožkový den přece. A věděly i proč je.
