Vysoké Tatry očima nelezce
Odjezd do Tater hodně zvažujeme, ale nakonec se rozhodneme věřit v lepší variantu předpovědi počasí a ve středu večer už stavíme stany ve velmi příjemném kempu ve Staré Lesné. Ve čtvrtek máme před sebou cestu na Térynu. Možností je několik. Nakonec vítězí trasa z autobusové zastávky Fľak na chatu Plesnivec, odtud krásně rozkvetlými horami přes Biele pleso k Zelenému plesu a potom přes Baranie sedlo na Téryho chatu.
Cesta přes Plesnivec je velmi pohodová a s minimem lidí. Přeturistováno je pouze u Zeleného plesa, odkud už neznačenou cestou šplháme do sedla. Pro mě jako nelezce už je to cesta hodná nějakého alespoň minimálního lezeckého označení. Na hodnocení cesty jako „pohodová cesta, choďák, skialpinistická trasa (jak to v zimě sjíždějí je mi opravdu záhadou …)“ už příště neskočím J Moc se mi to nezdá už zezdola a při pohledu blíže je to ještě o fous horší. Šplháme po skále a chvílemi po řetězech kolem vodopádu. Do toho začíná pršet, takže mokrá cesta nabírá na obtížnosti. Trošku vydechuji v následném jednodušším úseku v suťovém a kamenitém poli a závěrečný výšvih kamenitým žlabem s nezanedbatelným sněhovým jazykem už je pro mě dosti adrenalinovou záležitostí. Ke konci mi Fous háže lano, takže nakonec sedlo dobývám i já, ovšem s obavou co bude na druhé straně. Cesta ze sedla už je ale vcelku pohodová a v závěru nás dokonce čeká odměna v podobě krásně sluncem osvětlených okolních štítů. Co se mezitím dělo v západní části Tater, naštěstí nevíme. V každém případě jsme rádi, že jsme bouřku slyšeli jen z dálky.
Pohodový večer na Téryně, hvězdnatá obloha a slunečné ráno … vypadá to, že by lezecký den měl vyjít pěkně. Předpověď počasí ale opět hlásí kolem druhé hodiny velkou přeháňku, takže nakonec lezecká skupina Fous, Charli a Hanka pod Slunečnou stěnou po diskusi s lezeckou dvojicí, která slaňuje z prvního štandu kvůli oslizlé skále a očekávanému dešti, přehodnocuje plány a nečekaně mě dolézá v sedle Sedielko. Pak pokračují místy exponovanou, ale prý velmi pěknou hřebenovkou přes Malý ladový štít, Ľadový štít a Zadný ladový štít zpátky na Téryho chatu, kde mě odtrhávají od pozorování svištích hrátek a společně pak scházíme za kratšího deště a bouřky do Staré Lesné k autu. Cestou nedaleko od Zamkovského chaty potkáváme postupně tři velmi socializované lišky a od vodopádů pak hodně lákavé průzračné tůně, kterým nelze odolat. Tatry se vyvedly výborně a příště už snad lezecké skupině dopadne i nějaká ta dlouhá cesta po laně J.
Zapsala, nafotila a prožila Peťa Skalická.
TA3 pohledem „lezce"
Byl to pěkný výlet. Moc se nám všem líbil. Ve dnech 21. 8. – 23. 8. 19 se tatranské počasí vymklo všem předpovědím a my jsme zažili téměř vše – azuro, šedo, deštivo, mlhavo a pošmourno. Jen mrazu a padajícího sněhu jsme byli ušetřeni. Teploty příjemné a vítr mírný.
Přechod Baraního sedla za deště nebyl zadarmo. Petře jsme vytrvale tvrdili, že to je stále jen a jen turistika. Nahoře jsme ji svorně vysekli poklonu a ocenili její lezecký výkon.
Térinka tradičně pohodová, nevím čím to, ale po prvním otevření dveří jsme potkali stejnou lezeckou partu jako v únoru. (Lezci z Jeseníků, snad někde z Bruntálska.) Páteční plán byl jasný – „Cesta za slnkem“ na Malý Ladový štít. Jenže pod nástupem se plán změnil a tak jsme udělali
procházku přes „tři ladové štíty a Ladového koníka“. Hřeben na Ladový štít je psán za III, a tak jsme i trochu lezli. Výstupem na Ladový štít jsme všichni tři po třech letech dokončili Tatranskou trilogii v sestupném pořadí (Gerlach, Lomničák, Ladový štít – letní výstupy na tři nejvyšší tatranské vrcholy).
Skoro se mi chce napsat, že v Malé zmrzlé dolině se popásali tři kamzíci a skotačili tři svišti, ale to by těch trojek bylo až moc. Prostě kamzíků i svišťů bylo mnohem víc.
Trojici Hanka, Petra a Čárlí – doporučuji jako prima parťáky!
Zapsal Fous.
