Letošní plán na přechod Rychleb jsme doplnili o zdolání Králického sněžníku. Zásob máme na celý víkend, Charlie ještě narychlo dokoupil kartáček a zubní pastu, nechápeme na co. Auta zanecháváme již v Hanušovicích a ve vlaku se těšíme na javornickou Tavernu, kde doplňujeme kalorie, co se vleze. Ryze mužskou sestavu Fous, Charlie, Pavel, Standa a já doplňuje ženský element Cajka. Když už není, kam by se další sousta vešla, šoupneme tam jednu rychlebskou hořkou na trávení a nadrženě vybíháme do nočního chladu.
Sněhu je štědře naděleno a lyže nedočkavě nasazujeme pod lesem za Javorníkem. Skluznice se chtivě noří do prašanu, ten však nemá žádný sněhový podklad a tak sem tam zadrhávájí o štěrk a kamení. To nás přece nezastaví, jsme neohrožení vládci nočních hor. Tu se cesta láme směrem dolů a po chvilce zbytečného manévrování letím vpřed, zatímco lyže zarputile stojí zapíchlá o kámen. Nevím kde je nahoře a kde dole. Všude je tma jak v hrobě a světlo v dáli mě k sobě láká, chci jít k němu. Nejde to, na krku mi leží batoh. Natahuji ruku a beru světlo do ní, třepotá se jak motýl a je mi povědomé. Vypadá jak kus mé čelovky, co mi ji z hlavy urazil kámen, na kterém ležím. Musím rychle vstát, jinak tu zůstanu na věky. Už tu jsou ostatní a baví se tím, že žiju, případně jak vypadám. Pumelice do hlavy byla pořádná, takže se jen sleduji, zdali nepřijdou závratě či nevolnost, to bych musel zpět do Taverny. Procházíme Račím údolím a vylézáme nad Červený Důl. Znovu nasazujeme lyže, repete dopadá dobře. Podél Vilémovic přibývá sněhu ke kolenům a trochu přifoukává. Na Hraničkách jsme až v jednu po půlnoci. Lopata na Fousově báglu mi připadla zbytečná, teď jsme štastní, že ji máme. Cajka se točí do klubíčka na karimatku a před zhasnutím se ptám Standy, jak vypadám poté, co jsem si odtrhl přilepenou čepici. "Jo, máš to dobrý", a všímám si, že má brýle již pověšené u stropu stanu.
"No ty vypadáš", vítá mě Standa do rána, když si nasadil brýle. Oranžový stan na nás nevybíravě povykuje a zdržuje, aniž by se rozdělil o nějakou dobrotu. Střídáme se v prošlapávání stopy až pod lesní chatu. Tady už musí bojovat s krpálem každý po svém. Charlie naznačuje, kdo bude nezničitelným králem výstupů. Posilnění u chaty je nutností. Na Špičáku jsme přesně v poledne, máme zpoždění. Hřeben je pokrytý prašanem, to je záruka bezpečných pádů. Ze Špičáku jeden tygr, z Břidličného dva. Výstup na Kovadlinu je nekonečný a v dnešku pro mě nejhorší. Návějemi stromečkem, někdy bokem. Zbývá nám polsedních pět kilometrů na Smrk. Dolů musíme lyže sundat. Boříme se po kolena nebo po stehna, jak kdy. Těch pět kiláků nám zabírá dvě a půl hodiny. Smrk nás vítá ve čtyři odpoledne. Měknu a souhlasím s návštěvou Paprsku. Již od včerejška všichni bručí, že bez hospody se nedá přežít a co je tohle za život. Vlévá nám to do žil nový život, pivo, kofolu, čak, čočkovku, praděda a povidlový knedlík. K čemu sakra táhnu tolik žrádla, když navštěvujeme úplně všechny hospody po cestě? "Pánové, tahle je poslední tento víkend, máte vyčerpáno". Tábor rozbíjíme na Chlupenkovci někde mezi Medvědí boudou a Kladskou bránou, přímo na stopě. Noc je klidná a prochumelená, někdo prý chrápal.
Sjet k bráně ujde, ale drbat se vyfrézovanou stopou na Návrší mi bere sílu, je to nekonečné. Definitivně opouštíme myšlenku vystoupit na Králičák a míjíme rozcestník s šipkou šest kilometrů od vrcholu. Na Návrší se všichni derou do hospody, jakoby to byl cíl naší dnešní cesty. Protestně zůstávám v předsíni, dílem proto, že mě tam s Cajkou nepustí. Standa nás zlákává od sjezdu do Starého města na vrstevnicovou trasu do Vojtíškova. Ubíhá to docela pěkně, poznávám význam Standova spojení - vrstevnice skloněná nahoru. Po dlouhém sjezdu k Votíškovu volíme traverz k Malé Moravě a Podlesí, kde je nejbližší železniční zastávka. Půlhodinku netrávíme nikde jinde než v hospodě, kterou to obsadili lanškrounští turisté. Přejezd do Hanušovic zabral jen několik minut.
Fous se dopočítal šedesáti jednoho uraženého kilometru, dvou tisíc nastoupaných a sedmnácti set padesáti naklesaných metrů. Standa se dopočítal čtyřech navštívených pohostinství. Já se dopočítal dvou a půl dne náročné ale krásné cesty a jednoho plánu, co zbývá na příště.
