Lezeckým kroužkům mládeže letos koronové zákazy nepřály a prakticky se nekonaly. Proto návrh uspořádat alespoň závěrečný víkend na skalách za účasti těch, co mají zájem, přijali všichni s nadšením. Organizace se ujal hlavně Fous a naštěstí měl kolem sebe řadu pomocníků, takže se z toho nezbláznil a víkend si taky mohl užít.
Přes dvacet dětí a stejně tolik dospělců se nechalo zlákat vidinou dvoudenního dobrodružství. Základnou se nám stal kemp v Ludvíkově u Karlovy Studánky, takže místní skály jsme měli jen pár minut chůze od noclehu. Martýrie přijezdu zvládli všichni, i když třeba Dománkovi na ně dlouho nezapomenou. Někdo si ustlal v chatce, někdo dojel karavanem, někdo zvolil stan. Fous na večerním shromáždění nastínil zítřejší program a všichni se tak mohli těšit na skalní lezení. Snad jen malý Vojta měl starosti, zda tam budou k mání také jahody.
Sobota nám počasím přála a potrénovali jsme skalní lezení, lezení na polovičních lanech s následným slaněním, bouldering, prusíkování nebo jsme si vyzkoušeli arboristickou techniku nahazování lana. Naopak nepřála Fílovi, který si dobil koleno tak, že mu jej ve špitále museli mírně znehybnit a dostal berle. Nutno podotknout, že se mu to nestalo při bezpečném lezení na skále, ale při nebezpečném skotačení pod skálou. Když už jsme měli lezení opravdu až až, opekli jsme nějakého toho buřtíka a v salónku u recepce kempu jsme si promítli pár horalských videí a fotografií. Den končil za doprovodu kytar a to bylo krásné.
V neděli jsme již nechali lana v autech, ale ke skalám jsme se znovu vydali za boulderingem a na střídačku za nácvikem používání lavinových vyhledávačů.
Kroužky byly letos opravdu slabé, ale závěrešné soustředění stálo zato. Snad nás to povzbudí se k této bývalé tradici opět navrátit i příští rok.
