Čierný štít - 2429m
Koncem léta už tradičně spřádáme plány, sledujeme počasí, ladíme sestavu a balíme to svoje "nádobíčko". To vše proto, abychom zrelaxovali v Tatrách.
Zamotané to bylo jako v pohádce. Kalendářně léto, meteorologicky podzim, zima podle Zipa a sněhu v severních stěnách, jarní teploty ve Velké zmrzlé dolině. Nechyběl ranní mráz, večerní vítr, noční měsíc, vysněžené žlaby, sluncem zalitá dolina a mlha halící vše okolo.
Páteční ráno začalo v pařezové chaloupce, Karkulce ani Budulínkům se nechtělo stávat, ale pak si vzpoměli na Libora a jeho ranní budíčky a radši honem dali na záda vše potřebné a pelášili pryč, aby je náhodou nepotkala liška nebo vlk. Spletli se, liška byla chytrá a jen co Karkulka nakrmila kačenky u Zeleného plesa, už nabízela svůj ocásek na svezení.......
V pátek o půl osmé odcházíme z parkoviště, po desáté od Brnčály. V dolině nepotkáme v pátek živou duši. Dopolední počasí je slunečné, vrcholy a severní stěny jsou vysněžené. Přes Baraní sedlo bych bez maček nešel. Stoupání kolem Flašky je výživné, cestička Velkou zmrzlou dolinou dává tělům zabrat. Po poledni ukládáme bagáž a přebalujeme do "stěny". Přichází odpolední mraky a máme po kochačce. Čierný štít se nám ztrácí před očima. Pod stěnou hledáme nástup do Stanislawského cesty, potokem se nám lozit nechce a tak nástup posouváme více do prava. První délku dáváme skoro paralelně obě dvojky. Na čele leze Zip. Na konci třetí délky nacházíme štand s borháky. To už začínáme tušit, že lezeme Puškáče. Po žebru snadný dolez na předvrchol a pár metrů k vrcholu. Nevidíme nic, vrcholovice zůstala dole, děláme foto a řešíme sestup. Lávky jsou namrzlé, pekelně to klouže. Varianta slanění se stává skutečností. Hledáme štandy, smráká se. Fouká a ochlazuje se, zdá se, že jde do tuhého - Zip přestává mluvit. Čelovky máme celkem dvě, ale není ještě uplná tma. Hledání štandů se celkem daří. Jen poslední dělá Pavel z vlastního matroše. S Pavlem už stojíme na zemi, když slyšíme ze zhora Zipa a Hankou "kouslo se nám lano, máme ho uříznout ?" (Hanka má na sedáku vždy nůž a už by už ho ráda někdy použila.) Kategoricky to s Pavlem odmítáme a tak za chvíli je Zip, Hanka a konec seklého lana dole. Ráno moudřejší večera a tak jdeme bivakovat. Teplý čaj, spacák a jídlo udělá své a za chvíli vládne tatranská pohoda, občas přerušená drkotáním Zipova chrupu. Jen vychlazené pivo se nikomu moc pít nechce. Krásná hvězdnatá noc, ranní mrazík a východ slunce, které nám svítí do spacáků a přijemně zahřívá. Ráno dlouho zíráme na stěnu, dohadujeme se, kudy ten Stanislawský a Puškáč vlastně vede. Cíl je jasný - uvolnit seklé lano. První délku dáváme ve čtveřici. Na prvním štandu se dělíme. Zip z Hankou lezou vzušnou variantu druhé délky Puškáče, já s Pavlem uvolňujeme seklé lano (zaseklo se "tutově" tak 5 metrů nad štandem a ze spoda uvolnit nešlo, konec ve spárce udělalal dokonalý vklíněnec) a pokračujeme ve včerejčích stopách. Třetí délku jsme šli asi víc vpravo, než pan Puškáč. Na vrchou se opakuje včerejší "neviditelnost", ale vrcholvice už máme.
Pohádka - 2.díl: Kde se vzal, tu se vzal, před náma najednou stál, snad Janko nebo Ondráš, v kraťasech, teniskách a tričku, s lahví zatrčenou v kapse a jen tak se zeptal, jestli je na vrcholu kříž. Chvíli jsem nechápal a chvíli si připadal jako hokejista vedle plavce u rybnika - oba mají stejné hřiště, každý v jiném čase a s jinou výbavou. Ranní slunko rozpustilo včerejší ledy a ten slovenský zbojník vyběhl nahoru sestupovkou. V tu chvíli jsme věděli, že dnes slaňovat nebudeme.
Cestou dolů jsme užívaly výhledy, jen Kolový štit zůstal stále v mracích. Pod stěnou zasloužené pivko a oběd. Bylo fajn ..... Ani v sobotu nikdo lozit nepřišel, jen pár lidiček mířilo do Baraního sedla.
Pohádka - 3.díl: Bylo, nebylo, na jedom rozcestí se v jednom okamžiku sešli ti, co se setkat nemuseli a přece se setkali. Neuvěřitelná časová synchronizae. Zip s Pavlem přišli k Brnčále v stejný okamžik jako Pavla Holubářová s Pepou z opačné strany. V pátek v noci vyjížděli z Lanškrouna na čtyřdenní tatranský trek. Radost ze shledání byla veliká, v lokále prázdno. Příjemně jsme poseděli, popovídali, rozloučili se a šli zpátky do pařezové chaloupky. A protože tradice je nutné ctít, patřila neděle termálům v Kalamenech, kde Zip konečně roztál. Účastníci pohádkové relaxace: Hanka, Pavel, Zip, Fous a chvilku také Pavla s Pepou.
zapsal: Fous, fotil Zip a Pavel
P.S. Když budete chvíli hledat na netu, tak se dozvíte:
1) Puškáč má obtíčnost V A1, jinde V a ještě jinde IV (V) - no kdo se v tom má vyznat ?
2) "Táto cesta je zaistená borhákmi na stanoviskách (3st/6ks/1pb)", jinde je uvedeno že borháky jsou na prvním a třetím štandu. Našli jsme třetí štand a "1pb"
3) "Z vrcholu je možné sestoupit východní stěnou a nebo slanit (nutná znalost stanovišť)". Skutečnost - sestupovka je osazena novými slaňáky.
4) "Snadná orientace" mi tak snadná nepřišla.
