Ve čtvrtek nebylo tradiční lezení, místo toho jsme podnikli tradiční cyklovýlet na netradiční místo.
Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Fousovy děti (první a druhý kroužek) vyrazily od Konzumu směr rybníky. Doprovodem jim byli Čárlí, Matěj, já a několik rodičů. Těm tímto děkujeme za pomoc s ostrahou, aby se nám kuřátka nepoztrácela cestou či při výběhu do sjezdovky. Pomohli nám i s přípravou ohně a klacků na buřtíky. Bez vaší pomoci by hladová bříška čekala po tak velkém sportovním výkonu rozhodně déle.
Cestu jsme volili tak, abychom se co nejvíce vyhnuli silnicím, takže jsme si užívali lesních cest, občas jsme se tak tak vyhnuli sjezdu do rybníka či příkopu. Trasa vedla kolem Dlouhého rybníka a hned první zastávka u Gladiátora prověřila zdatnost našich lezčat. Nutno říct, že některé výkony byly velmi překvapující. Mrštnost, síla a vytrvalost na 1*. Při další povinné zastávce pod sjezdovkou začal dětem tuhnout úsměv na rtech. Nakonec ale všichni se zápalem vyběhli na vrchol a ještě jim zbylo síly vyšplhat na Hlásku s parádním výhledem do okolí. Pak už jen výjezd u Eduardova pramene ke Slunečnému rybníku a zpátky kolem Pšeničkova. Zastávka v dětském lanovém parku potěšila všechny, zejména největší hladovce. Opékali se buřty, párky, špekáčky a „maršmelouni“.
Nedlouho po první skupině dorazila i část nejstarších lezčat, kteří s Michalem a Radkem podnikli výjezd přes Rudoltice a Ostrov. S údivem jsme zírali, že jsou mezi námi tací, kteří tato místa objevují poprvé. A ne, nebyl to náš hostující ukrajinský lezec Ilja, ale nefalšovaný lanškrouňák. Ilja, ten se pomalu seznamuje s naším jazykem i zvyky, jak opéct buřta, že voda z potoka opravdu není pitná a že pomalu znamená pomalu. J
