Převzato z www.hzs.sk (stejně jako první tři fotografie).
Záchrana turistu v Malej Studenej doline
Horskí záchranári dňa 11.02.2022 v podvečerných hodinách smerovali do Malej Studenej doliny, kde potreboval pomoc pod Malým hangom 70 - ročný český turista so srdcovou slabosťou. Náhodní turisti ho tam našli a oznámili to personálu Téryho chaty. Po dohode s horskými záchranármi mu dvaja zamestnanci chaty a dvaja turisti odišli na pomoc so zvoznými saňami, rovnako zo základne odišli na snežnom skútri záchranári HZS. Spoločne sa stretli pod Veľkým hangom, kde záchranári HZS prevzali pacienta. Poskytli mu liečbu kyslíkom a transportovali ho do Starého Smokovca, kde ho odovzdali do rúk lekára posádky RLP.
Poďakovanie nás horských záchranárov za pomoc a skrátenie záchrany patrí pomáhajúcim zamestnancom Téryho chaty a dvom turistom, ktorí vo veľkej miere pomohli na začiatku záchrannej akcie tým, že spoločnými silami transportovali muža cez najťažší úsek doliny.
Ti náhodní turisté byli Zip, který nešťastníka objevil a razil mu cestu, dokud to šlo, a Hanka, která přivedla pomoc z chaty poté, co Zip zavolal, že se nešťastník pro vyčerpání již dál nepohne. Stali se tak hrdiny. My ostatní jsme z toho profitovali druhý den velkým panákem horce, poručeným letohradským oddílem, který tak nepřišel o člena a kamaráda.
Den před plánovaným odjezdem klesla lavinovka na dvojku a předpověď na víkend hlásila azuro. Jen páteční příjezd sliboval ještě trochu chumelení a větřík. Trochu mě znepokojuje fakt, že půjdeme až za tmy. Anička totiž sloužila noční a z ní šla v Praze s Aďou a Terkou rovnou na vlak, do Smokovce tak dorážíme až po čtvrté odpolední, to už jsou Hanka se Zipem pár hodin na cestě. Čelovky je nutné vytáhnout za Hrebienkom. Na Zámkovského nasazujeme mačky a trochu se přioblíkneme, nahoře bude foukat víc. Výš v dolině po opuštění lesa se již vítr do nás opírá s větší silou, a to jsme ještě docela nízko. Sem tam narazíme na naváděcí tyč, nějak jsem měl v paměti, že jich tu bylo víc. Ve světle čelovky jsou vidět vločky hnané větrem proti očím jen do několika metrů. Snažíme se držet vytušené cesty, kde je sníh pod čerstvým prašanem tvrdší. Mimo ni se ihned propadáme hlouběji. Držíme se pohromadě, nesmíme se v chumelenici ztratit. Velký Hang před námi, to je vždy zážitek. Děcka jsou tu poprvé a ve tmě nic nevidí, do prudkého kopce se tak za mnou drápou srdnatě. Objevují se proti nám dvě čelovky. Dva nosiči sestupují z chaty: "Otočte to, nahoru neprojdete. V Hrdle už fičí sedmdesátka a sněhu je tam po pás." "Zkusíme to, a když to nepůjde, otočíme se," vymýšlím rychle strategii, vždyť jsem téměř nahoře. Větší obavy než z větru mezi skalami mám ze sněhu, který se jistě kupí v traverzu na konci Hangu. Je třeba pospíšit, sněhu rychle přibývá, naše stopy jsou zaváté během chvilky. Ještě než se stoupání zlomí do šikmého traverzu, přichází další povzbuzení. Objevují se čtyři chlapi, kteří spouštějí svahem záchranářské saně. Snad bude v pořádku.
Stále se nám daří držet se správného směru. Vidět není, ale při každém kroku je cítit, zdali jsme na tvrdém podkladu nebo se bořime hlouběji. Později se dovídáme, že zachraňovaný nešťastník tolik štěstí neměl. Odchýlil se od cesty a daleko výš to hrnul hlubokým sněhem, který jej vyždímal. Mezi skalami je kupodivu klidněji. Místy je tu sníh nafoukaný do výšky člověka, průchod se ale daří najít. Malý Hang již zvládáme a světlo z chaty viditelné z jeho konce nám dodá energii na poslední metry. Aďa si ulomí rampouch od nosu a jdeme na polívku.
Ráno se budíme do jiného světa, sice ještě fičí, ale obloha je azurová a vycházející slunko barví vše do oranžova. Dopoledne věnujeme nácviku brždění cepínem a vyhledávání v lavině a jak se vítr utišuje, odhodláváme se na výstup na Baranie rohy. Hanka se Zipem vyrazily již dřív a cestu máme prošlapanou. Pomůžeme tak i ostatním horalům, kteří se postupně vyloupávají na bílých pláních a řada z nich nás následuje. Podmínky jsou skvělé, rozhledy dechberoucí. Na vrcholu se kocháme dlouho dlouho, nic nás odsud nežene. Po sestupu si to namíříme na chatu, Hanka se Zipem jdou ještě prozkoumávat nástupy na Mačací veže, možná náš budoucí cíl.
I neděle je krásná, my však musíme myslet na návrat. Pfinovu Kopu však před tím ještě stihneme a jízdu z ní po zadku dolů si užíváme.
Na zpáteční cestě je třeba nevynechat:
- Kalameny a termální jezírko (břehy jsou nově namísto z bláta z kamení, ve vodě je však díky tomu kromě nás i dvacet dalších labužníků)
- nákup gorbáčiků a podobných lahůdek třeba v Riece
Ještě pozdě v noci stahuji fotografie, děcka jich pár chtějí co nejdříve. Nedivím se, horskou krásu si každý chce připomínat, i když už je zase zpátky doma.
