Září ve Vysokých Tatrách tradičně slibuje stálé počasí a vcelku liduprázdné hory. Vyšlo nám obojí – počasí je od čtvrtečního rána do sobotního večera úžasně stabilní (zataženo, mlha, déšť) - a hory tím pádem takřka bez lidí. No, neberte to J
Do Smokovce přijíždíme v počtu plně obsazeného auta ve středu navečer. Charli s Jondou velmi doufají v nějaký lezecký výpad do horských výšin, ale počasí tomu věru nepřeje. První dva dny prší celé dopoledne, v pátek dokonce až do tří hodin, takže zvládáme jen menší výpady na Hrebienok podél divoce tekoucích vodopádů Studeného potoka a další na Popradské pleso s cintorínem. Tady se počasí na 7 minut vzchopí a vysílá náznak slunečních paprsků, a tak Charli neváhá a už mizí kdesi v kleči směrem na Ostrvu a Sliezsky dom. Do Smokovce přibíhá se setměním.
V sobotu má pro změnu pršet až odpoledne, a tak poprvé dáváme brzký ranní budíček a vyrážíme na dvě party do hor – Charli s Jondou vybaveni cepíny pokořit Štrbský štít a my ostatní stoupáme směrem k Polskému hřebeni, který však nakonec před Dlhým plesom pro hustý déšť a vítr vzdáváme. Charli s Jondou mezitím v Mlynické dolině nasazují sněhové návleky, navazují se na lano a sestupovou cestou šplhají v na září nezvykle hlubokém sněhu ke Štrbskému štítu. Pár metrů pod vrcholem cestu pro špatné podmínky vzdávají a cestu dolů už mají smáčenou hustým deštěm.
Takže vylít vodu z bot, vyždímat oblečení a v neděli v krásném slunečném počasí vyrážíme s krátkou zastávkou u Štrbského plesa (ať ty hory alespoň na chvíli vidíme …) zpátky k domovu.
Te
I přes špatné počasí byly Tatry nádherně oděné do všech barev a voněly podzimem a sladkými brusinkami …. A příště snad v horách potkáme i jasnou oblohu a třeba i slunečno. J
Text a foto Petra Skalická
