Víkendové lezecké soustředění zaměřené na vysokohorské tatranské lezení jsme pojali velmi zodpovědně. Páteční večer byl zahájen Dušanovým Tatranským čajem, takže následné uzlování s mladými horaly šlo téměř samo. Sobotní ráno začalo také velmi slibně. Husté dubnové sněžení spolehlivě navodilo atmosféru drsných vysokých hor, takže jsme mohli neohroženě vyrazit do terénu.
Profil trasy zvolil Charli přes tři vcelku výživné kopce, což v kombinaci se sněhem bylo lehce zákeřné, každopádně však hezky zahřívací. Od chaty jsme seběhli do údolí, pak vzhůru ke kostelu sv. Matouše, dále až na vrchol hlavní sjezdovky, po vyrolbované zasněžené cestě pak do Luisina údolí a odtud podél potoka dolů do Zákoutí. Tady proběhla instruktáž, navázání dvou lanových družstev a horolezecký výstup strmou západní stěnou na skalnatou vyhlídku nad Zákoutím, což některé promáchané malé horaly zachránilo před potupným umrznutím :-).
Na skalách pak obě družstva šikovně slanila „hluboko“ do údolí a po návratu jsme mohli pokračovat dál až k vyhlídce nad Národním domem, kde někteří zdrceně zjistili, že to stále není ten kopec, na kterém stojí naše chata. Takže ještě jednou přes údolí a pak už na zteč vzhůru přímo k chatě.
Po pozdním obědě jsme si chvíli odpočinuli u jednoho z dílů dokumentárního filmu Příběhy tatranských štítů Pavla Barabáše, kde jsme se mohli pokochat „příjemně“ exponovanou hranou Žabího koně, kterou zvládla přelézt Týna a ostatní horolezčata v předminulém roce. Charli pak probral s horaly orientaci v mapě s busolou a navečer ještě při zapadajícím slunku proběhl trénink na skalce u chaty ve výstupu tříčlenných horolezeckých družstvech skalní stěnou, štandování na vlastním a slanění. Pak už se v teplém zázemí chaty střídaly ping-pongové turnaje s tvůrčím kreslením a psaním, kytarovými akordy a zpíváním.
V neděli jsme ještě podnikli kratší výšlap k nedalekému lomu a hezkému kostelíku v Šedivinách a po obědě už většina účastníků zamířila z krásně zasněžených kopců domů do nížiny. K hodnocení akce použiji slova Majdy: „Tak jak to Kačko hodnotíš? Já bych dala devět z deseti. Deset bych dala, kdyby nebyla taková zima …“ Tak snad by takové hodnocení obstálo i u všech ostatních :-) .....
Zapsala a fotila Petra Skalická, na společné fotce jsem napočítal jsem 19 účastníků drsné horské tůry, v zázemí se nacházeli ještě Kíťa a Honza Dománkovi.
