Může se zdát, že je to již trochu ohraná písnička, vyrazit v říjnu za lezením na Kalymnos. Za sebe můžu říct, že není. Malý ostrov pokaždé něčím překvapí. Tentokrát již na letišti ve Vídni.
Povědomý týpek v letištním baru vídeňského letiště nebyl nikdo jiný než český horolezec Mára Holeček. Hned mne napadlo, že máme jistě společný cíl cesty. Na rozdíl od nás sem Mára letos vyrážel již po třetí. V jeho lezeckém parťákovi poznáváme známého z Mladkova, Honzu Kohouta, který má na svědomí v Mladkově třeba cestu Růže. Díky těmhle borcům nám hodinové čekání na zpožděný odlet ani moc nevadilo. Navíc byl inspirující Márův přístup, který je zvyklý čekat víc než běžný člověk, hlavně v horách na přízeň počasí.
Počasí, to hodně dovolenou ovlivní. Letošní bylo více než příznivé, horké léto zajistilo teplé moře, člověku ani nepřišlo na mysl, že už je říjen a doma se blíží teploty nule. O to víc mne zasáhl návrat, kdy první nákup v Albertu naznačil, že Vánoce jsou za rohem. Naštěstí nám letní „mood“ pár dní vydržel.
Lezení se dalo krásně kombinovat s relaxací v moři a na pláži. K lenošení a hlavně lezení jsme si pořídili novou knížku, kalymnosský bestseller, Guide book 2023. Do nového průvodce přibyly další „nové“ sektory. Při jejich návštěvě jsme se trochu divili, že na novinky jsou už docela olezené. Podezříváme místňáky, že si je chvilku nechali jen pro sebe. Rádi objevujeme nové sektory a místa, zato oblíbeným a osvědčeným podnikům (On The Road, Aegean Tavern) zůstáváme věrni každý rok. Stejně tak půjčovně skútrů (Stratos), kde se z majitelů postupně stávají přátelé.
Zatímco Mára s Honzou strávili na Kalymnosu pouhý týden a my dva a ½, což by se jindy mohlo zdát jako docela dlouhý climbing trip, letos na plné čáře vítězí Veverky z Ústí. Přítomný čas proto, že při psaní zápisků teprve ukrajují poslední dny a hodiny svého dvouměsíčního pobytu na tomhle parádním ostrově. A to se sem vypravili dříve než my. Pavel z žambereckého oddílu využil možnosti home office, mateřské dovolené jeho ženy a toho, že jejich děti ještě nedorostly školním lavicím, a vyrazili strávit dva podzimní měsíce do tepla. Místní služba hlídání dětí jim sem tam umožňuje vyrazit společně do skal a o děti mají postaráno. Pavlovi vyšlo i to, že si tady zalezl se svým tátou v den jeho 60. narozenin.
Ač, nebo možná právě proto, že přibylo nových sektorů, se nám párkrát stalo, že v sektorech bylo takřka narváno. Někdy u sektoru stály dva skútry, další den doslova praskaly ve švech. Jednou jsme dokonce museli čekat na cestu. Ve skalách… Ne naši vysněnou, prostě jakoukoliv. Spousta velkých skupinek Kanaďanů, Britů a Italů „vyššího“ věku dokázala nejednou zaplnit sektor. Jindy sektory zely prázdnotou a my se ani nepokoušeli přijít na to proč, prostě jsme si užívali možnosti volného výběru a velmi často se u lezení kochali výhledem na moře, které je tady prostě boží. Nové sektory, do kterých jistě ještě rádi zavítáme, jsou Griffig, Heroes, Pezonda a Little Eden. Ten poslední je zajímavý tím, že místo dlouhého nástupu je do něj možné dojet lodí nebo na kajaku. Na jedné z lodí se platí za odvoz po návratu, druhá vozí zdarma za příslib večeře v místní restauraci. Ryba tam byla výborná, koncentrace koček čekajících na zbytky, nevídaná. Sektory jsou to velmi fotogenické, v Little Edenu jsme potkali svatební lezecký pár. Sektor Griffig byl letos asi mým nejúspěšnějším, v jednom dni se mi podařilo přelézt cesty téměř všech obtížností od 6a do 7a na OS nebo flash (6a, 6a+, 6b, 6b+, 6c, 7a).
Návratový den jsme skloubili cestu trajektem a let tak, že jsme mohli strávit dopoledne na pláži, poobědvat v oblíbené On The Road a před půlnocí být doma. S Kalymnosem jsme se rozloučili kolem třetí hodiny a cestu ve formátu taxi-trajekt-taxi-letadlo-bus-auto zvládli za krásných 9 hodin.
Bye bye Kalymnos, see you soon again.
PS1: Viděli jste fotku, co vypadá jako reklama na Black Diamond? Jj, ta s tím batohem v barvě curry. Tak to je jen způsob, jak ukázat a ještě jednou poděkovat za dárek (poukázka na batoh) všem těm, se kterými jsme slavili narozeniny v Linharticích dva roky zpátky. Konečně dozrál čas pořídit si nového parťáka na lezení a hned ho vyvézt i na dovolenou. Tož ještě jednou díky.
PS2: Koho by zajímalo více info o řeckém lezeckém pokladu, ať zabrouzdá na webu HK do povídání z předchozích let.