Rábl. Každoroční dlouho očekávaná akce zapsaná v kalendáři každého lanškrounského horolezce právě přišla. V pátek 2. 6. 2023 se lanškrounští horolezci vydali do kempu u zříceniny hradu Rabštejn.
Zvesela jsme vyběhli kopeček a postavili stany. Hned poté jsme vytáhli míč a šli si kopat. Přiběhla tam taková chlupatá koule, která víc než psa připomínala králíka, a začala na míč skákat. To byla jen předzvěst nadměrné koncentrace psů v okolí kempu. K večeru se opékaly buřty i pečivo, Majda navrhovala upéct psa. Lenka s Dejfem vytáhli kytary. Zpívaly se normální táborové písničky jako třeba Stánky, Rosa na kolejích nebo Buráky. Poté přišly také neobvyklé písně. Pobavila nás Lenčina písnička o šnečkovi na melodii Nohavicova Kozla. Tři minuty před půlnocí zazněly půlnoční zpěvy aneb Dejfova improvizace, která se všem moc líbila.
Arktickou noc nejhůře snášel Yurij v letním outfitu. Naštěstí pro něho mu obětaví kamarádi na další noc půjčili teplejší oblečení. Paradoxně dobře jí zvládla jedna nejmenovaná maminka, která ochotně bez reptání zapůjčila svojí péřovku na noc synkovi, který tak nějak nečekaně odrostl svému dětskému spacáčku. Nejspíše jí celou noc v jejím spacáku do tropických nocí zahříval pocit spokojeně spící rodinky, vč. vedle ní spokojeně oddechujícího horolezce zachumlaného do své arktické výbavy. Ne nadarmo se říká, že žena vydrží víc než kůň. Ta horolezcova obzvlášť.
Ráno se odcházelo později z velice pádného důvodu. Kofeinoví závisláci okupovali okénko hospody už hodinu před jeho otevřením. Po dosrkání kávy jsme se vydali do skal. Průměrný počet jisticích bodů na cestu byl dva, z čehož nikdo nebyl zrovna nadšený. Neustále padající lana na naše hlavy nebyla ničím neobvyklým. Dejf, který s oblibou tvrdí, že dobře vychované lano na něj nespadne, řekl svoji větu i tentokrát, bezprostředně poté však musel svému lanu uhnout.
Na straně skály, kde lezl kurz dospělých, bylo minimálě -200 stupňů. Druhá strana skal, kde lezli sporťáci, připomínala spíše klima Sahary.
Po návratu jsme se rozhodli na našich mobilních telefonech chvílemi sledovat mistrovství světa v boulderingu, kde lezl i náš nejlepší český lezec Adam Ondra. Někteří se rozhodli dát přednost hraní fotbalu. U ohníčku nám Dejf dával přednášku o komunikaci na skalách plnou peprných slov. Večer se opět hrálo na kytary.
Poslední den jsme znovu vyrazili do skal. Rozdělili jsme se do několika skupinek, které zdolávaly nejrůznější cesty. Zaslouženou odměnou nám byl dobrý pocit, krásný výhled na okolní krajinu a borůvkový megaknedlík k obědu v restauraci.
Moc jsme si tento výlet užili, posílili nejen naši fyzičku, ale i přátelství.
Autor: Kolektif autorů
Foto: Daniela, Dejf a děda Pepa
