Turecko. Nádherná země plná památek, historie, tradic, dobrého jídla a především (pro tuto zemi tak specifických) skal. A právě tady jsme měli v plánu prožít náš povánoční čas a Silvestr.
Celý první den jsme strávili na cestě. Vše probíhalo podle plánu a ani velmi brzký čas odjezdu nenarušil dobrou náladu a těšení se na nadcházející dobrodružství. Cesta vlakem uběhla rychle, ani jsme se nenadáli a už jsme stáli v letištní hale ve Vídni. Vše probíhalo až překvapivě hladce – let, přistání, půjčení auta i cesta na ubytování. Bydlení vypadalo dobře. Každý měl svou postel, ručník i talíř. Jen peřiny jsme hledali marně. Měli jsme k dispozici pouze kus látky připomínající prostěradlo. První noc někteří z nás přečkali v podvlíkačkách a péřovce. Koho k ránu nebudila zima, tomu zajistil budíček halekající hlas z místní mešity. Poslech se neobešel bez výhružných komentářů zahrnujících hlavně poničení amplionů, které tuto zvláštní hudbu troubily do celého města.
Druhý den (stejně tak i každý následující) jsme se probudili do krásného rána. Teploty přes 20 stupňů a sluníčko téměř po celou dobu pobytu jsme nečekali. A tak jsme vyráželi do skal a užívali si nádherného počasí. Lezení jsme si tu opravdu užili. Skála povětšinou nebyla oklouzaná, ocenili jsme jištění blízko u sebe a každý si našel cestu, která mu vyhovovala. K dispozici jsme měli 6 lezeckých dní. Navštívili jsme sektory Left Cave, Geyik, Dragon, Ottoman, Mevlana, Top Alani, Kebap, Gizmo, Turkish Standard. Vojta s Kájou si nakastovali osmičku cestami Mission to Mars (6c+), Rocket Man (6c+), Hadi Hadi (7a). Áďa si natáhla svou první 6a+ (İki Soğuk Bira Aldım Abi) a kastovala pětku cestami Cingene Pazari (5a), Etik (5a).
Pestré jídlo bylo samostatnou kapitolou. Vyzkoušeli jsme Dejvem doporučené gözleme, tradiční wrap vzdáleně připomínající kebab, maso s ultra pálivou paprikou (což někteří také mohou potvrdit) nebo čerstvou šťávu z granátového jablka. Naopak švédské kuličky, které jsme též ochutnali, by v Turecku pravděpodobně nikdo nehledal. A kdeže jsme je ochutnali? V Ikee. Tady jsme hned druhý den vyřešili náš problém s peřinami. Do košíku s přikrývkami jsme ještě přihodili tři hrnečky na kafe, dovybavili jsme tak naši dočasnou domácnost a značně si tím zpříjemnili dovolenou.
Velkou atrakcí pro nás byly kočky. Byly všude – ve skalách, v restauracích, v historickém centru. Užili jsme si jich obzvláště v restauraci na tržišti, kde se podávalo gözleme. Vedle zákazníků si na lavičky způsobně sedaly kočky nejrůznějších barev a velikostí. My měli tu čest poznat obtloustlou svéráznou kočku, jež se usadila Dejvovi na klíně, následně se pokusila ukořistit kousek gözleme. Tady byla pořízena všeříkající série fotek (viz níže).
Silvestr místní lidé moc neslaví. Kromě jediné petardy nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo dít cokoliv neobvyklého. My si tento svátek užili po svém. Hráli jsme hry a v pokročilých nočních hodinách se pokoušeli oblézat stůl.
Poslední den jsme se společně jeli podívat na vodopády. Zarytí horolezci pak znovu zamířili do skal a zbytek výpravy pokračoval do historického centra podívat se na památky, obhlédnout mešity a navštívit obří akvárium. Odpoledne se počasí pokazilo, a tak nakonec přece jen došlo i na deštníky. To už nás ale netrápilo – déšť přišel v ten nejlepší čas, aby nás nemuselo mrzet, že náš pobyt končí.
Týden s týdnem se sešel, procházíme si fotky, vzpomínáme, pousmíváme se nad sepsanými řádky. Svaly už nebolí, odřeniny se zahojily, prsty na nohou splaskly... Byla to hezká dovolená. Stála za to a už teď se těšíme na další horolezecká dobrodružství.
Dejvovi děkujeme, že byl po celou dobu naším řidičem, průvodcem, trenérem a lezeckým guru.
Autoři: Šemberovi
