Tatry 2023 pro Mladé Horali s Jirkou Voglem a Markem Beláněm.
Odměna pro vítězné družstvo v mladší kategorii dostává konkrétní obrysy a tak v jarní přípravě s účastníky trénujeme lezení v lanovém družstvu, správné provázání úvazků, slanění s prusíkem a taky kondici. Hlavně nic nepodcenit a nic nezapomenout doma ! V duchu se vidíme se na vrcholcích štítů, rozhlížíme se po okolí a pozurujeme mravenečky na stezkách hluboko pod námi. Počasí ovlivnit nedokážeme a tak v reálu je stejně všechno úplně jinačí než v našich růžových představách. Nezklamala Skalnatá chata, Jirka s Markem, Dan, Kryštof, Oliver, Ela a Týna z Kuřimi, ani samotné Tatry. Jen počasí si dělalo vše po svém. Mraky jsou kousek nad námi a za chvíli pro změnu kousek pod náma, chvilku svítí slunce a za okamžik na stezce nevidíš parťáka co byl před tebou. Na kluzkých kamenech svádíme souboje se zemskou přitažlivostí, z mlhy vyběhne opelichaná liška a od Skalnatého plesa nás sleduje přátelský ochranář Miro .
I takový výlet má své kouzlo. Vrcholový tým tvořila Kačka Holečkvá, Magda Dvořáková, Vojta Šembera a Honza Dománek. Podpůrný tým Kýťa, Honza a Týna Dománkovi. K vzájemnému setkání obou týmů došlo v sobotu 10.6. na Skalnaté chatě.
Vojta výlet zapsal takto:
Je ráno a vyrážíme na dalekou cestu do Tater. Většinu času v autě si buď povídáme nebo jsme na mobilu. Po cestě jsme si udělali přestávku na dětském hřišti s horolezeckou stěnou, abychom se protáhli. Pár minut před cílem (snad už tradičně) začalo pršet. Schováváme se jako minulý rok pod balkónem u spodní stanice lanovky ve Smokovci. Zalézáme do suvenýrů a jeden nejmenovaný obyvatel Tatenic si hned kupuje mini lávovou lampu. Lanovkou vyjedeme na Hrebienok a cesta probíhá následovně: Začne pršet, přečkáváme bez pláštěnky, ale jakmile si ji nasadíme, tak pršet přestane. Na chatě už jen odpočíváme a sušíme promoklé oblečení.
Na večeři byly výborné čokoládovo-marmeládové palačinky. Druhý den nás budí před sedmou, abychom byli v celou na snídani. Měli jsme na výběr mezi müsli, párky a vajíčky. Některé zdroje hlásily, že bude pršet v jedenáct, jiné ve dvanáct nebo i ve třináct hodin. Tak uzavíráme sázky, kdy skutečně začne pršet. Nakonec se rozpršelo o půl jedné. Vyrážíme na cestu ke skalám, kde ještě leží sníh. Kvůli bezpečnosti jsme se přivázali na lano. Po zajímavé přednášce o tom, jak se zakládá štand, jsme se na laně houpali po strmých sněhových svazích. Někteří si z minulého roku můžou pamatovat cenu „ledního medvěda“ za nabírání vody do bot. Letos jsem bojoval o přední příčky. Vylezli jsme kousek skalní stěny a také trénovali zakládání vklíněnců do všech nožných spár a spárek. Po sestupu dolů do základního tábora jsme se ohřáli a opět usušili mokré oblečení a boty. Na večeři jsme dostali vynikající kuře s rýží. Třetí den nás budí o půl osmé. Na snídani máme párky s kečupem a hořčicí. Vyrážíme ze základního tábora s plánem vystoupit na Huncovský štít. Ze začátku jdeme vcelku rovnou cestou, ale pak cesta přechází v lezení po suťovišti. Po namáhavém výstupu s převýšením 600 metrů jsme nahoře a dáváme si čokolády a vrcholové Tatranky. Část výpravy se vydala i na druhý vrchol turisticko-lezecky. Nezbytná vrcholová fotka a bez větších odřenin jsme došli na chatu. Večer jsme hráli slovenskou hru podobnou Doble. U ní jsme se naučili mnoho slovenských slov. S kuřimákama jsme do pozdního večera hráli Uno a Bang ! Poslední den jsme se sbalili, nasnídali a instruktoři zhodnotili náš pobyt v Tatrách. Už „tradičně“ v pláštěnkách jsme se vraceli dolů. Tento výlet jsme si užili, instruktoři vytvořili ten nejlepší program, který šlo uskutečnit v nejistém počasí.
