Dne 28.1.2023 se parta sportovních lezců, jejich rodičů a některých dalších přívrženců vydala do Prahy na smíchovskou lezeckou stěnou. Pro každého měla cesta jiný účel. Vojta, Terka, Kája z mladších lezců a Eliška za starší lezce se chtěli nechat zničit Dejvovým tréninkem, ostatní zdravě relaxovat u sportu a posílit svou fyzičku.
Začátek cesty do Prahy proběhl převážně ve stylu „ticho léčí“, ke konci už vagón žil nezdravým ruchem. Po nedlouhém bloudění temnými a děsuplnými smíchovskými uličkami jsme se doloudali na dané místo.
Jedním z podivných Dejvových příkazů bylo pokusit se vyřešit boulder tím, že se lezec rozběhne proti stěně a pak doufá, že se nohama trefí do stupů. Všichni si připadali jako Harry Potter na nástupišti „devět a tři čtvrtě“. Sporťáci zajisté nezapomenou, jak jejich životní vzor, hvězda lanškrounských lezců a držitel ocenění Zlatého kolena na třetí pokus nastoupil do základních stupů a chytů zadaného boulderu, ale jak se říká, "člověk by neměl přepínat své síly" a toto české rčení to naší lezecké superstar pěkně zavařilo. Top už byl na dosah ruky! Zrychlený tep! Pot na rukou! Tváře plné očekávání, napjaté nervy, víra, že Dejv dá top, když tu… BUCH! Dejv je na zemi. Při prvním nástupu si Dejv zmrzačil koleno. Zlato je měkký kov a Zlaté koleno náraz na výběžky ze stěny jen stěží přežilo. Po tomto pádu lezci usoudili, že není dobrým nápadem napodobovat Dejvovy akce, ač je jim opravdovým vzorem a skutečným idolem. Káje se stáním na stupu povedlo zranit si kotník a s Dejvem na základě jejich společných osudů založila klub Zmrzačených lezců.
Zbytek se udál v relativním klidu, jediným nevídaným úkazem byl Kájin styl lezení s jednou lezečkou a s bačkorou na druhé noze. Jelikož jsme byli v hale, dalo by se říct vězněni, byli jsme nuceni tam zůstat pět hodin, sporťáci ještě k tomu pod bystrým okem Dejva. Nakonec se za nás rodiče přimluvili a propustil nás. Chtěli jsme naskočit do nejbližšího dopravního prostředku a ujet, ale přepadl nás obrovský hlad a my se rozhodli navštívit Mekáč. Po nasycení žaludků jsme odjeli na Hlavní nádraží, kde Áďa s Vojtou mučili naše sluchy hrou na polonefunkční klavír a kvůli zapomenutému klobouku jsme na cestu zpět nevydělali ani korunu. Vlak přijel kupodivu včas a my se tak mohli pustit do psaní článku. Moc se nám tento výlet líbil a chtěli bychom si něco podobného zopakovat.
Áďa, Terka, Kája, Vojta
kompletní fotoalbum:
https://photos.google.com/share/AF1QipM4UYowrARxohmBJDe8XQFrV4N2yTZ4WHFm1yd0bvklgsgMFTWvkEVl-0QkMJUy9Q?key=SHJLbmNyeDIxcEtJZHd6dE1MQlhwaXBiaWUzRW93
