Ač si s námi počasí zahrávalo každý den, určitě si i letošní Arco zaslouží vlastní článek. Ale pěkně popořádku.
Měsíc před Velikonocemi Dejf poslal pozvánku na lezení v Arcu. Očekáváme stejně silnou sestavu jako loni. Bohužel, zkrácený velikonoční termín od čtvrtka do pondělí vyhovuje jen 10 statečným, což vychází přesně na dvě auta. Ubytování máme objednané, zálohu zaplacenou, už zbývá jen rozdělit děti do aut. K Šemberovým je doplněna Týna, do Dejvova auta usednou Petr s Kájou a Lenka s Kačkou. Někteří už v Arcu byli, pro jiné to bude premiéra. Týden před odjezdem přichází zpráva z ubytování, že nám ruší pobyt z důvodu nenadálé havárie. Oceňujeme, že nám Booking nabídl náhradní varianty – můžeme si vybrat hned ze tří možností. To, že se všechny nacházejí asi 150 km od Arca nás pobavilo. No nic, nezbývá nic jiného, než na poslední chvíli najít ubytování pro 10 lidí. Zachránila nás Kristýna, která našla ubytování kousek od centra, v nových apartmánech, a hlavně na stejné ulici jako loni.
U nás hlásí letní teploty, které mají přijít s teplým prouděním z jihu. Těšíme se o to víc. Týden čekání utekl jako voda, máme nakoupeno, sbaleno a vyrážíme směr Itálie. Praha, Rozvadov, Německo, Brenner. Jih je asi široký pojem, protože kudy jedeme, pořád jen prší a teplota se drží pár stupňů nad nulou. Dokonce na Brenneru ukazuje teploměr 1,5°C a vzduchem proletuje sníh. Na místo dojíždíme za vytrvalého deště a předpověď na další dny neslibuje nic lepšího. Ubytováváme se a rozdělujeme apartmány na království Šípkových Růženek a brzkých skřivánků.
Druhý den ráno pořád prší, což znamená, že skály budou mokré. Plán jet na Belveder necháváme na lepší počasí a Dejf nás bere do Massone. Protože , kdo nebyl v Massone, nebyl v Arcu‘. Po snídani přestalo pršet a všichni horolezci se nahrnuli na stejné místo pod velký skalní převis. Parkujeme vysoko na protějším kopci a scházíme dolů ke skále. Z dáli slyšíme češtinu. Potkáváme tu Elišku, Lukáše a Tomáše H., malého Medvěda a jeho kamaráda Michala. Rozdělujeme se na dvojice, na kluzké skále nám nesporťákům Dejf natahuje pětkové cesty, protože tu lehčí nejsou, a lezeme celé odpoledne. Někteří sporťáci zkouší i populární cestu Halloween (7a). Navečer nasedáme do aut, jedeme zpět a radujeme se, že už neprší a že další den snad vyjde Belveder. Večer hrajeme hry, povídáme si, a nakonec vyrážíme do centra. Nacházíme bar u Černé kočky, kde vydržíme několik kol piv a prosecca. Děti mají vlastní představu o zábavě, proto chvíli posedí, občerství se a odcházejí na pokoj dříve.
Další den ráno vyrážíme na známé parkoviště pod Belvederem, chvíli šlapeme do kopce a ocitáme se na známém místě. Rozdělujeme se na dvě skupiny. Do dvojice s Áďou se přidává Lenka a společně s námi natahuje jednu cestu za druhou. Odpoledne před odjezdem se přemisťujeme do horního sektoru k ostatním a ještě chvíli lezeme. Po úspěšném dni usedáme v kavárně u parkoviště, odměňujeme se pivem, cappuccinem, colou. Po chvíli začíná poprchávat a my jsme šťastní, že déšť nepřišel už v jednu, jak slibovala předpověď. Na večer máme zamluvený stůl v oblíbené restauraci. Pizza, víno, Tiramisu, taková italská klasika. Večer opět hrajeme hry, povídáme si, hrajeme na kytary a zpíváme, a taky se modlíme, aby bylo hezké počasí. Od večeře totiž už zase soustavně prší.
Čtvrtý den ráno se probouzíme do deště. Přesto se rozhodneme vyrazit do obchodů a dokoupit lezecké vybavení (expresky a GriGrinu). Po dopolední kávě se vracíme zpět a vaříme oběd. To už vstávají i poslední členové naší skupiny. Protože stále prší, Dejf nám dává přednášku o správném zacházení s GriGrinou, včetně praktických ukázek. Během odpoledne déšť ustává, a tak se všichni vydáváme do městečka. Podél řeky, k lezeckému centru a pak nahoru k hradu. Přicházíme 5 minut před zavíračkou. Ale ten výhled na město pod námi za to stojí. Černá kočka je ještě zavřená, takže končíme v malé restauraci. Ještě nás čekají nezbytné nákupy dárků a jídla s sebou a jde se balit. Večer uzavíráme zpěvem a hrou na kytaru.
Pátý den ráno stále prší a my vyrážíme k domovu. Tentokrát směr Vídeň, kde pomalu déšť ustává. Když přejíždíme hranice, teploměr ukazuje letních 28 stupňů. Cesta proběhla bez komplikací a jen s několika krátkými zastávkami. V podvečer jsme doma.
I když nám počasí nepřálo, moc jsme si to užili. Výborná parta, krásné prostředí a hlavně mnoho lezeckých zážitků a nových zkušeností. Díky za ně. Snad to příští rok bude zase o trochu lepší.
autoři: Šemberovi
