Jaro a sluníčko nás každoročně vytáhnou z tělocvičny na pár venkovních výletů. Letos přišel na řadu jako první cyklovýlet. Na sraz ke Konzumu dorazilo 26 dětí z prvního a druhé kroužku, k tomu pár rodičů a sourozenců lezčat, takže spolu se mnou a Čárlím to byla docela početná skupina. Náš plán byl vyhnout se co nejvíce komunikacím a tak jsme to vzali k rybníkům trochu oklikou. Třetí kroužek vyrazil s Michalem, hóóódně to zdatným cyklistou, směr Mariánská Hora. Trochu jsme se obávali, kdy a zda vůbec jeho skupina za námi dorazí.
My to vzali směr Třešnovec přes zemědělku a potom kousek zpátky k hřišti gladiátora. To je ta pravá odpočinková atrakce pro lezce. Asi po hodince jsme pokračovali přes hráz pod sjezdovku. Letos děti ani neremcaly a sami navrhnuly výběh s vidinou loňské odměny v podobě Fouse s kofolou. Nechtěly mi věřit, že nahoře nikdo nečeká, protože Fous je opravdu nemocný. Ale to byla chyba. Ani žabák cestou do vrchu se ve Fouse neproměnil a tak musely pěkně po svých dolů, kde konečně mohly doplnit tekutiny ze svých zásob. Pak už kolem Eduardova pramene rovnou na hřiště. Tam přece jen malá odměna čekala. Čárlího kolo se proměnilo ve velblouda, vaky po stranách v hrby plné vody, teda vlastně pitíček.
Všichni hladovci se hned dali do opékání a poté prozkoumávání okolí. Dorazila i Michalova vyčerpaná skupina. Nevím, kolik jich bylo na startu, ale za námi na buřty dojela, pokud se nepletu, jen silná pětka. Jeli klasickou trasu kopy, Sázavákem do Nepomuk, přes Mariánu za námi. Dalo jim to pěkných 20 km. Jak rychle přijeli, tak rychle zmizeli. Ale buřty za odměnu stihli.
Naše děti si ještě díky tatínkovi Vojty vyrobily píšťalky. Jak mne ze začátku trochu děsily kapesní nožíky a nože v rukou dětí, nakonec se jim hodily nejen na buřty, ale právě na výrobu píšťalek z jeřábu.
V 19 hodin jsme děti předali rodičům a vypustili je domů.
