Tak jsme se konečně dočkali. Přišel ten správný čas využít získané zkušenosti a dovednosti ze stěny v opravdických skalách. Pro většinu z prvního kroužku to bylo úplně poprvé. Třetí kroužek, to už jsou povětšinou mazáci. Ti už věděli, co obnáší výlet na Studené. Posádky asi 12 aut se musely nejdříve dostat pod skálu, a protože je to pěkně do kopce, do sedáku už se všichni soukali poctivě rozhýbaní. Lezčata se bez bázně pustila do lezení i slaňování a rodiče s údivem pozorovali, jak mají odvážné děti. Čas utekl rychleji než voda. Kolem sedmé jsme nabalili lezeckou výbavu zpátky do baťohů, smotali lana, seběhli lesem přes louku a s pocitem, že jsme opravdoví horolezci, naskákali do aut a hurá domů.
Tento rok nekáplo, slunce nesvítilo, foukalo studeně, ale 20 lezčat vydrželo celé odpoledne popolézat po skalách a vyzkoušet vše, co trénovali od září v tělocvičně a na lezecké stěně. S pomocí rodičů bylo odjištěno 10 lezeckých cest a jedno slanění. A tak kdo chtěl, mohl lézt a lézt co mu síly stačily.
Děkujeme rodičům za pomoc s jištěním dětí. Jsme rádi, že na podzim absolvovali kurz pro dospěláky a tak měli naši plnou důvěru. Další díky patří tatínkovi Honzíka R. za skvělé fotky z našeho výletu.
Otázka za zlatého bludišťáka: Kdo pozná, co je za rostlinu na posledních fotkách? Neptám se na kopretiny. :)
Zapsal: Fous a Daniela
Foto: Honza Roller (ty hezčí profi) a Daniela
