Letošní organizace výstupu na Kraličák byla na mě a s Čárlího slovy "Kdo pořádá, volí trasu" jsem se jí ráda a dobrovolně ujala. Při srazu na parkovišti se mi do toho pár jedinců pokoušelo hodit vidle, ale s nárhem vyrazit z Hynčice jsem byla spokojená. Jen odbočka na Sušinu při zpáteční cestě se mi nepozdávala.
Každou akci je potřeba zdokumentovat a s tím mi tentokrát pomohly Peťa s Blankou fotkami a Honza povídáním. Díky všem.
-----------
Letošní výstup na Králický Sněžník byl v mnoha ohledech stejný, jako ten loňský. Předpověď počasí opět slibovala nevlídné počasí. K radosti všech se nevyplnila, déšť nedorazil a my jsme měli ideální podmínky na cestu nahoru i dolů. Ráno se nás před Albertem opět sešlo devatenáct plus Hančina Seminka. A podruhé za sebou jsme vycházeli z Hynčice pod Sušinou. V čem byl tedy tento rok jiný? Tentokrát se nedostavil nikdo mladší 15 let, protože na stejný den měli mladí sporťáci naplánovaný trénink v Brně na Hangáru.
Tím bylo nastaveno urputné sportovní tempo dospěláckého pelotonu vedeného Zipem, které po celou dobu výstupu ani sestupu nepolevilo. Naštěstí se našli odvážlivci, kteří se vzbouřili, zpomalili a dobrovolně uzavírali konec pelotonu. Z počátku blátivý terén s potůčky vody se brzy změnil ve sníh a první občerstvovací zastávka již proběhla na souvislé sněhové pokrývce. Podávaly se kvalitní domácí lektvary rozličných barev a chutí, které nás zahřály a dodaly energii dohánět čelo pelotonu. Fotek milující nadšenci se zastavovali více než obvykle, protože jim počasí přálo a nebylo jisté, zda vydrží i nadále. Přeci jen, předpověď je předpověď.
Nakonec jsme se všichni sešli na vrcholu, kde panovalo tradiční zimní počasí s mlhou a silným větrem. Schovali jsme se uvnitř rozhledny a odměnili se vrcholovou slivovicí od Kurtulíků (díky Fousi). Někteří z nás měli z loňského roku předsevzetí vyškrábat se ještě o dalších 30 metrů výš a byli za to odměněni krásnou mrazivou výzdobou a výhledem na další přicházející turisty. Po každoročním skupinovém fotu jsme se vydali na cestu dolů se zastávkou u omrzlého slůněte, které tu na nás počkalo další rok. Protože nikdo nezdržoval, nekouloval a neválel Čárlího ve sněhu, uběhla cesta dolů velice rychle. Malá skupinka dobrodruhů si cestu dolů zpestřila výšlapem na Sušinu a zbytek skupiny dohnala až v Hospůdce u vleku. Všichni jsme se zde odměnili - někteří pivem, jiní kofolou, někdo dokonce párkem v rohlíku s tatarkou. Kolem půl čtvrté jsme naskákali do aut a vyrazili zpět k domovu s vidinou večerního Posledního slanění. Shodli jsme se, že nám děti chyběly. Na příští rok jim napíšeme omluvenku a pojmeme výstup na Králický Sněžník jako přípravu na Mladé horaly. (Honza Šembera)
